Srpen 1988 - měl bych napsat "pro jistotu Beriette (zákaz fotografování)", 1,5 hodin po pracovní době (nástup v 5:45).
--------------------------------
Když nás míjí výročí, Jirka Karlík vypustil tovární lampičky a Reglet hlasuje pro galerku, podíváme se rok před převrat a přihodíme jeden vracenkoid obecný.
--------------------------

Podíváme se - kam jinam - do Baťovky, na elektrárnu. Zátiší nám rámuje telefon Siemens z roku 1936 a šanony, paměťová média tehdejší i dnešní doby.

Za zobrazeným stolem sedával, pospával, čpěl a občas si upustil můj předchůdce Ivo Pavlík, notorický alkoholik, malý zkažený komunista, hledající pravdu života na dně lahve s čímkoliv.

V sedmnácti letech totálně nasazen v Ústí nad Labem. Plížil se nocí s nějakým kumpánem na nádraží slopat špiritus. Ale ouha - kluci urazili ventil u cisterny. Co teď?

V tísni nejvyšší přiběhl konec války a mladiství opilci obdrželi odbojářské průkazy za destrukci hospodářství Třetí říše. Vynořili se zasloužilí.

Pracovní pouť I.P. pak zaznamenala nejrůznější peripetie, nevzdělanost se svedla na okupanty a obtíže odboje. Lze s úžasem sledovat, co tento nabyvatel rudé knížky dokázal dosáhnout bez sebemenší kvalifikace za pomoci vlastní fluktuace a t.zv. politického přístupu.

Však socialismus (i ten dnešní špidlounský)je založen na výjimkách a Ivošek jich obdržel nepočítaně. V šedesátých letech "přistála" jeho zprofanovaná pracovní kocábka na elektrárně. Tam se mu zalíbilo a hodlal se v klidu a relativním bohatství prochlastat až k důchodu. Velel i milicím. Vedoucí závodu vypsal odměnu 500,- Kčs (tehdy polovina měsíčního platu) pro toho, kdo zbaví fabriku Pavlíka. Nepodařilo se - milice účinkovala a v roce 1970 byl odejit ředitel.

Bylo by to květnaté vyprávění, místy až hygienicky nepřípustné, o soužití s notorikem v jedné místnosti. Snad pouze doplním, že telefon jsem okamžitě po Ivošově odchodu do penze vyměnil za typ z počátku padesátých let - Siemense jsem se odmítal dotknout. Ze stejného důvodu skončila v archivu i kalkulačka.

Ve Ivošově stole jsem pak našel dva udavačské bloky - zápisky, co kdo řekl v roce 1968, 1969 a 1970. V archivu dále likvidační zápisy ze stranických schůzí, které zadokumentovávaly, jak bylo s dotyčným naloženo.

Každé hovado má v sobě i něco dobrého. Ivo Pavlík disponoval talentem na úpravu písemností. Co nedokázal namalovat ani konstruktér na prkně, na to Ivošovi stačila ocelová špička, lahvička tuše a pravítko. I rukopis dodržoval vzorový. Kdyby se v mládí nezkazil chlastem a povalečstvím, mohl se stát platným totalitním ouřadou.
---------------------------