Jsou fotky krasavice, najdeme i fotky cvaky. Zvláštní kategorii tvoří fotografické harapanny. Jen se přesvědč – stál jsem tam, mám splněno.

Skupinová fotografie běžného standardu nám tvoří obdobu presenční listiny. Po té přeci také nikdo nežádá, aby se nabízela s nějakou vyšší grafickou kvalitou. Stačí, když každého bude dobře vidět; s výrazem pokud možno adekvátním situaci. Pozadí nebo drobnosti by měly souviset s akcí (důkaz) a osoby by se mohly i společensky diferencovat. Samozřejmě – s poslední poznámkou opatrně. Pokud se zrovna nacházíme ve šťastné společnosti, rozdělené na neantagonistické třídy, viditelné dělení není žádoucí. Tam si totiž může stoupnout i soudruh vedoucí vedle uklízeče.

Skupinová harapanna? Existovala a určitě žije někde doposud. Totalitní neobsahovaly jmenný seznam zobrazených na rubu (nedej bože i s podpisy) jako kdysi za Masarykovy hrůzovlády. Hlavní zásadou bylo – rychle před započetím akce najít někoho s fotoaparátem. Cvak – a potvrzení o účasti máme na negativu. Získáváme současně i obranu proti nějaké nejapné ideologické ostrakizaci naší osoby, která by se mohla spustit, kdybychom se v budoucnosti někomu znelíbili.

Čas po exposici? Využití dle osobní nátury: Kývači se aktivizují (v našem případě účastní průvodu), stoici, flegmatici a apatici postojí na chodníku a pak se loudavě odkývají ke svým domovům. Vrstvička nesouhlasících? Může se ztratit, zdrhnout, zatoulat .... kverulace v rámci systému. Pouze naiva nebo fanatik by na ni poukázal. A co – vždyť harapanna o účasti je na světě.