Trestná rota, trestná četa, trestné družstvo. Jeho příslušník se měl topit v hanbě a snažit, aby již nikdy do takového dočasného útvaru nespadnul. Ale úmysl je věc jedna a výsledek druhá, jak to již lidi provází.

Být přidělen k trestnému útvaru znamenalo sbírat vajgly na buzeráku, hrabat spadané listí a věčně zametat neexistující prach. Bojovou morálku sice neposílíš, ale zase se nenadřeš.

Být přidělen k trestnému útvaru znamenalo též, že sebou nebudeš mlátit v přískocích o hlínu jako trouba někde na palouku. Rovněž nebudeš přeskakovat s kvérem na zádech a blembákem na kebuli příkopy a do toho ryčet bojové „Hurá!!“ . Nebudeš také smrdět jako prase a věčně si čistit kanady černým krémem.

A takové nucené práce při pomoci zásobovacímu útvaru ..... kamaráčoft s kuchaři, volně dostupné konvice plné sladkého kompotu, kotelníkova sprcha častěji nežli předpisových jedenkrát týdně, příplatky za prostředí....

Jedinci, kteří se měli rádi, nechávali se degradovat k trestním oddílům i několikrát týdně. My, vojensky natvrdlí sarkastici, jsme tam hnili vlastně pořád.
---------
Na fotografii stojí dočasně nesvobodný kolega Miloš Jirásek u „svého“ autobagru. Tak vyčetl jsem na rubu této propašované fotografie (mimo nezbytné poznámky: automobilová sekce PS-Plavá u Mar. lázní). Co se tam tehdy stalo a proč se to muselo nafotit, si už nepamatuji – donedávna jsem netušil, že si podařilo propašovat vůbec nějaká vojenská fota. Co jsme nafasovali, to jsme museli odevzdat – negativy, positivy. Třeba i zkažené. Možná jsem to tehdy vytáhnul někde z koše, fotky jsou zjevně pouze zkouškami.