úryvek z další: Junák osvoboditel pocítil slabou závrať. Již se skláněl, aby políbil růžová ústa princezny - v tom dolehl k němu zvenčí hluk mnoha tisíců kroků a zpěv oslavující vítězství nové doby nad minulostí. „Ne!“ vykřikl.,, Neprobudím tě, princezno, bytosti lenošná, rozmarná, zbytečná na světě, škodlivá světu! Nedám se zlákat tvou bezduchou krásou! Tam venku- tam venku je dívka, kterou políbím, ta nespí a její krása je zdravá a živoucí! Té je světu třeba!“ A prchal z věže, prchal ze zámku, z opojné vůně růží, ze světa sto let starého a spícího. Vyběhl ven, na volné prostranství, mezi zástupy, které oslavovaly vítězství Činu a Práce.