Naše největší psovitá šelma, Vlk eurasijský (Canis lupus), je původně rozšířen v celé Euroasii i v Severní Americe, od tundry až po polopouště. Od poloviny minulého století je s výjimkou několika izolovaných populací téměř vyhuben. Až během válečných let 2. svět. války se jeho početnost poněkud zvýšila. Zahraniční výzkumy i pozorování v Tatrách ukázaly, že vlk není pro myslivost natolik škodlivý, jak se traduje, ale že zvláště v populacích jelení zvěře v přiměřeném početním stavu vykonává významnou selektivní funkci. Ukázalo se také, že vlci samotáři a zimní potulující se smečky jsou škodlivější než usedlé rodinné skupiny.