23.4.2009 06:26Když se něco, dle mého, povede.Když to něco, takto, třeba barevně,klapne podle představ.Radost z fotografie druhých? tak tu mám,když vidím že se někdo snaží ,moc mu to nejde, ale nedá se a zlepšuje se. i přes to že ho ostatní hodí do koše.Je to zde sice vyjímka ,ale je to to tu také..
Jinak dobré ranko zvířátka.Je zde dnes pršavo poněkud chi :))

23.4.2009 06:59To je tak na hodinu psani, takze prijdu pozdeji.
Brytro lidicky :)

23.4.2009 08:35ano mám radost z každé dobré Fotografie, bohužel málokdy ze své :)

takže odpověď: radost mi působí pohled na každou povedenou fotografii

23.4.2009 12:11heh, krasne tema jsi nam vybralo solitko :)
mam to asi jako kluk, citim az bujare veseli pri pohledu na hezkou fotku, rikam si jak ten svet je zase o kousek hezci a jak jsem za to rad. jsem vdecny za to, ze se me nepodarilo byt zarlivy na vykony druhych a tak se raduju z cizi stejne jako ze sve fotografie.

23.4.2009 16:26Nemam, lituji dne kdy jsem k tomu pricichl. Nemuzu spat, nemuzu pracovat, nemuzu se uz ani divat na film bez toho abych se nedival, jak pouzivaji svetlo, uhel zaberu a podobne. Neco vyfotim a ani se mi to uz nechce upravovat, jak je to dle meho mizerne. Je to prokleti, ale stejne me to nuti udelat dalsi zaber. Jsem jako fetak. Trepou se mi ruce, citim napeti a kdyz uz to nemuzu vydrzet, neco cvaknu, a bum jsem v jeste horsim stavu nez pred tim. :D Prehanim, ale mozna ze ne zase tolik;)

23.4.2009 17:46já jsem vždy rád, když se mi něco pěkného podaří, když mi někdo napíše, že se mu fotky lbí.. potěší to u srdíčka :) a pokud vidím, že se někomu podařil výcvak, který za to stojí - nemusí být technicky dokonalý, ale má nápad, myšlenku, zachytil reakci, momentální atmosféru - a to je radost z fotografie ;)

23.4.2009 18:24To jsou mi otázky na tělo :-).
Radost z cizích fotek - tam je to jednoduchý: prostě když se mi fotka líbí, nějak mě oslovuje, cítím, že se povedla a něco mi dává. Je to jako s muzikou, filmy, obrazy, knížkami, divadlem apod.
Z vlastních - asi hlavně tehdy, pokud cítím, že fotka není jen ok po stránce techniky, kompozice, světla apod., což beru spíš jako povinnost, ale že se mi do ní povedlo dostat i něco trochu víc po emocionální stránce, určitý vlastní vidění reality. Nejlépe se to pozná s určitým časovým odstupem, když samotnej zážitek vyvane a emoce přesto vydrží.
V poslední době - neb fotím už prakticky jen na fotovýpravách do hor - se u mě radost z focení míchá s radostí z pobytu v horách, která se dostavuje jaksi automaticky při překonání hranice kosodřeviny :-). Takže se to špatně odlišuje.

23.4.2009 20:35Mám radost z jakékoliv pěkné fotografie, ať už ji stvořil kdokoliv. U svých z těch, které dokáží někoho oslovit a mám aspoň trošku pocit, že jsem do nich dostal to, co jsem tam chtěl mít. Ale největší radost mám asi z toho, když vloží fotografii evidentní začátečník a reaguje kladně nejen na kritiku, ale i na dobře míněné rady. Nebojí se zeptat, jak by měl tu a tu věc udělat lépe, eventuelně jakým programem a začne na tom pracovat. A ejhle, další jeho fotografie je o poznání lepší, další ještě lepší a stejně klidně zavolá, nebo napíše, jak by šlo zlepšit ještě to, či to. No a když pak sleduji růst takovéhoto človíčka, nějak mě to hřeje a jsem rád, že jsem mohl pomoci. Asi tak nějak ve stručnosti :-)

24.4.2009 00:03To je těžká otázka.
Pokoušel jsem se něco stvořit, ale vycházely mi samý obehraný bláboly.
Snad až uzraje čas. Radost je dar jako vše ostatní a je třeba si ho vážit a napsat o tom plané řeči si nezaslouží.

Tak snad zatím jedno pojednání, které mě zaujalo. Je tam spousta moudrosti.
_______________________________________________________
Radost z dávání
Žil jednou jeden slepý člověk, který za okny své světnice pěstoval s velkou pečlivostí květiny. Od jara do podzimu krásně kvetly. Zastavil se u něj jednou kolemjdoucí a říká tomu slepému: “Prosím vás, proč ty květiny pěstujete? Vždyť je stejně nevidíte!“ Ten slepý se usmál a říká: “Mám pro to hned tři důvody.

1) mohu se květin dotýkat,
2) mám rád jejich vůni,
3) a tím třetím důvodem jste vy!

„Jak to, vždyť mě vůbec neznáte?“ „Neznám, ale právě tak jsem si to představoval. Jistě půjde kolem někdo, kdo má květiny rád a udělají mu velkou radost. Zastaví se u mého okna, budeme spolu hovořit a tak budu mít radost zase já.“ A to je velká pravda. Tolik radosti v životě zažiješ, kolik jí sám rozdáš druhým. Ten slepý mohl zatrpkle naslouchat krokům lidí na chodníku, mohl srovnávat a mohl závidět: “Proč právě já nevidím a oni vidí?“ Ale on se neuzavřel do své samoty a temnoty, ale vyšel z ní na cestu lásky. Vyšel dělat druhým radost a tak ji měl i on sám. A naopak – kdo se neumí radovat z radosti druhých, ten moc radosti na světě neužije, ten se moc šidí.

24.4.2009 01:06Radost z fotek nemám nikdy úplnou. Pokud jsou to moje obrázky, trochu mi jí "kazí" představa, co tomu řeknou ostatní. O něco se to zlepší, když se to líbí, ale střípek pochybnosti je tam pořád...
U fotografií jiných lidí, mi tu radost malinko sráží závist, ale je to spíše taková ta fotografická závist.
Možná to bude znít blbě, ale radost z fotografie způsobuje závislost a mírnou deformaci.
Kolikrát si připadám jako pan doktor z vesničky střediskové. Jedu, jdu a kochám se......
Na procházce se občas zastavuju a různě nakláním hlavu a hledám záběr. A ani si kolikrát neuvědomím, že ostatním to může připadat směšně.

Ale stejně, fotky s fotografování je vlastně radost......... :o)))))

24.4.2009 03:12Pro me je foceni konicek, kus seberealizace, abych nebyl znudenej suchar, co jen lezi na gauci. Kamkoli jdu, cokoli delam, tak se snazim mit fotak (treba jen v duchu) s sebou, vsechno me pak vic bavi. Foceni me trochu nuti hledat si svuj nazor/pohled na veci okolo vcetne pocitu z nich, ktery bych mozna jinak ani nehledal. Bavi me hledat pohledy/nazory/pocity/sdeleni na fotkach ostatnich. Kazda fotka o nas mluvi s v podstate je v tom asi i kus odvahy nebat se o sobe neco nekomu rict. Proste me bavi si vase fotky prohlizet a hledat si na nich svoje. Kdyz se snazim popsat co si o nejake vasi fotce myslim, pomaha mi to i pri delani mejch fotek. Komentovanim a prohlizenim si vasich fotografii se proste i ucim fotit/koukat.

Jako malej jsem chodil s tatou do galerie koukat na obrazy, tenkrat me to dost prudilo. Dneska tam chodim sam od sebe, myslim, ze moje foceni mi dalo schopnost si takouvou navstevu uzit. No a nemusi to byt zrovna Narodni Galerie, muze to byt klidne tahle nase galerie a taky si to tu uzivam.

V neposledni rade jsem diky foceni potkal spoustu kamaradu a to je taky radost, dost velka radost.

24.4.2009 07:10Tak moja radosť z fotenia sa začala, keď sa mi do rúk dostal olympus c-720, pre mňa najlepší foťák na svete :)) a fotila som... a fotky neboli vôbec zlé! okoliu sa páčili a aj mne.. a potom som dostala canon, ktorým teraz fotím... a to bola teda hrôza :D samozrejme som sa v nastaveniach písmenku M vyhýbala, ako sa dalo a fotila som na automatike... a potom som si uvedomila, že to vlastne nemá význam, mať takýto foťák a fotiť stále ako na minulom.. tak som skúšala nastavovať expozíciu a podobne.. zo začiatku mi to vôbec nešlo, ale keď sa mi nejaká fotka zadarila (teda ja som si myslela, že sa zadarila) tak som ju šupla ihneď na fotoZOO :))) a keď ste mi zvieratká napísali, že je v podstate zlé, neostrá, zlá kompozícia a pod., myslela som si, že ma to odradí... ale naopak! začala som pociťovať radosť z toho mať čo najvyváženejšiu fotografiu, alebo proste takú, aby sa vám páčila - a samozrejme aj mne :)) a keď mi k nejakej fotke napíšete, že sa vám páči a je v pohode, fakt mi srdce nadskočí :) a ešte viac ma teší, keď mi ukážete, kde robím chybu a ja ju nabudúce už nespravím.... snáď som to nejako zrozumiteľne sformulovala :))
A radosť z fotiek ostatných - tú mám vždy, keď vidím krajinky, ktoré v živote nemám šancu vidieť naživo, ale samozrejme aj iné fotky sa mi veľmi páčia - zvieratá, portréty, reportky... je ich veľa :)))

24.4.2009 18:07Radost-v podstatě každá fotka, která u mě vyvolá nějaký pocit-funguje. Mnoho z nich bude jednoho dne tvořit nutnou výzdobu mého bytu. A je úplně jedno, že ta fotka u které cítím motýlky v pupíku, je třeba od člověka, kterého nanávidim. Když je dobrá, tak je prostě dobrá, tečka!

Moje?-Radost ze svých fotek mám, když fungují u ostatních ale rozhodně si je nechválim. Jen cítím jakousi úlevu, že byla pochopena-nejspíš že nejsem zase takovej skřet vyvrženej do světa, kam nepatří,..... za kterého se považuju.....a další komentář mi nenáleží.

Pro mě: Je to útěk, utíkám, můžu se schovat a lítat. Ukázat, co v sobě mám. Můžu křičet a mlčet. Můžu mlátit hlavou a nehybně ležet.

Shrnutí: Nemít hudbu a fotky už jsem si dávno ustřelila hlavu...stačí to takhle?